Exkluzivně přinášíme projev Libora Vondráčka, který měl zaznít na demonstraci Otevřeme Česko 10. 1., kterou jako fyzická osoba svolal na Staroměstské náměstí:

Zvedněte prosím ruku, kdo jste někdy v životě měli strach!

Všichni tedy strach známe. Proto nestrkáme prsty do zásuvky, neběháme hlavou proti zdi a neskáčeme z letadla bez padáku. Nejsme žádný magoři…

Všichni strach známe, a i proto my, kteří tady voláme po otevření Česka, obavy ohrožených skupin tedy chápeme.

Po 10 měsících od prvního nakaženého v ČR, ale můžeme říci, že postavení celé společnosti za mříže vytváří více než cokoliv jiného „dojem ochrany“, který jeden konkrétní strach zakrývá.

Vedle toho ale také vytváří mnoho jiných strachů a škod, kterým není věnována dostatečná pozornost. I proto jsem demonstraci svolal jako občan, který se o těchto trápeních dennodenně dozvídal přímo od lidí, které mříž poškozovala nejcitelněji. Nikde jinde se o nich ale nemluvilo.

Děkuji, že jste přišli! Děkuji, že jste věnovali pozornost těm, kterým hustá mříž tvořená z jednotlivých příkazů, zákazů a plošných opatření škodí nejvíce. Váš zájem a obrovský zájem lidí na sítích, mi dává naději.

Dává mi naději, že místo sobecké snahy každého jednotlivce o odstranění té části mříže, která zastiňuje přímo jeho, se můžeme snažit všichni společně. Všichni společně, všechny komunity, které tu dnes byly zastoupeny i ty, na které se nedostalo, se můžeme v jednotě semknout proti vytváření stále hustější mříže.

To je jediné není krátkozrakým řešením. Jedině společný boj za odstranění mříží se, nám jednou nevrátí jako bumerang.

Dnes tedy říkám: Žij a nech žít. Známý citát pro svobodomyslné lidi, který jde také pojmenovat cílená opatření pro ohrožené vedle normálního chodu společnosti, o kterých už tu dnes byla řeč.

My, kteří víme, co jsou obavy, ale nebojíme se vlastní svobody a jsme připraveni za ni nést zodpovědnost, otevřeme Česko!

Otevřeme Česko a buďme v souladu s naší přirozeností, protože my nejsme ovce, my jsme berani!